Učíme se z nezdarů tím, že si děláme čas na zamyšlení, pěstujeme kulturu neobviňování a podporujeme kreativitu týmů

Jak jste se cítili, když jste v dětství udělali chybu? Jak se cítí členové vašeho týmu, když se jim něco nepodaří?

Chybování je přirozenou součástí procesu učení a rozvoje, a to jak u dětí, tak u členů týmu na pracovišti. Stejně jako děti potřebují vedení a podporu, když udělají chybu, musí i lídři učinit podobné kroky, aby pomohli členům svého týmu poučit se z chyb a profesně růst.

Prvním krokem je zamyslet se nad neúspěchem a analyzovat, co bylo špatně a co se dalo udělat jinak. Lídři i členové jejich týmu by měli přijímat odpovědnost za své činy a rozhodnutí, aniž by jim přisuzovali vinu nebo je haněli, protože se nesoustředí na to, kdo má pravdu, ale na to, co je správné a jak se z toho můžeme poučit.

Lídři by dále měli povzbuzovat členy svého týmu, aby si osvojili myšlení orientované na růst a vnímali chyby spíše jako příležitost ke zlepšení než jako selhání. Stejně jako děti potřebují k tomu, aby se poučily ze svých chyb, prostředí, které je bezpečné a které je podporuje. Proto musí lídři na pracovišti vytvořit kulturu psychologického bezpečí, v níž se členové týmu budou cítit dobře, pokud přiznají svou chybu a požádají o radu, jak se zlepšit. V neposlední řadě se vlivem tohoto bezpečného prostoru zvyšuje kreativita, protože lidé cítí od svých vedoucích podporu k experimentování a růst.